Životní cestu si volíme sami, ale její základ je nám dán místem a časem, ve kterém jsme se narodili. Měli jsme štěstí, že jsme se narodili ve zpěvném, malebném kraji, v rodinách s muzikantskými, pěveckými, ochotnickými tradicemi a vzory. Dalším naším štěstím byl ten správný čas – doba, v níž Eliška Krejčíčková soustředila ve staroveské škole veškeré síly na vybudování základu své myšlenky – začít oživovat téměř zapomenuté písně, tance, zvyky a obyčeje rodného kraje.

Od myšlenky k realizaci je však třeba delšího času, více zapálených lidí pro věc, mnoho trpělivé práce, pochopení a podporu okolí.

Ve staroveském zámku v souboru Ondřejnica jsme se tedy mnozí sešli. Přicházeli jsme každý v jinou dobu, s různými vklady, lidé různých věkových kategorií.

Za čím jsme šli? Za prožitkem, radostí, poetickým kouzlem, atmosférou zkoušek, vystoupení, za veselím na cestách, v šatnách, o přestávkách v amfiteátrech, malých i velkých sálech, na zámku ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Sdělení ukrytá v písních, tancích, hudbě otvírala nová poznání. Občas jsme se také přistihovali na vážkách: Má vůbec smysl vytahovat na světlo dávnou minulost? Bude se náš folklór lidem líbit? Má naše úsilí smysl?

A tak přišla na řadu také Janáčkova slova: „Nepřeceňuj, nepodceňuj, ale poznej!“ Prošla naší myslí v určitém stadiu životního zrání každému z nás.

Lašská lidová poezie nás oslovila každého jinou měrou. Někoho natolik hluboko, že přes veškeré životní překážky a změny „nevypadl z kola“, některé osud z našeho středu zavál jinam, někteří nás opustili, aniž by chtěli.

Časem se vytvořilo společenství lidí, které za 25 let trvání národopisného souboru Ondřejnica přispělo k utváření, modelování této pulzující, živé bytosti. Společenství neobyčejně různorodé a proměnlivé.

Na chválu rodného Lašska, v pokoře k písním a tancům našich předků, v úctě k lidovým hudcům, tanečníkům a zpěvákům vznikl v roce 1977 ve Staré Vsi nad Ondřejnicí soubor Ondřejnica. Od svého založení se snaží nalézat a oživovat písně a tance svého regionu na jihozápadním okraji Ostravy.

K souboru patří také Malá Ondřejnica s úspěšnými zpěváčky a tanečníky ve třech věkových skupinách.

Ondřejnica se zúčastňuje přehlídek a festivalů nejen v České republice, ale i v zahraničí /Francie, Itálie, Sicílie, Anglie, Belgie, Holandsko, Dánsko, Turecko, Bulharsko, Polsko, Slovensko/. Od roku 2004 je spolupořadatelem festivalu Poodří Františka Lýska, který vznikl při stém výročí narození tohoto významného sbormistra, hudebního pedagoga a sběratele lidových písní na Lašsku. Soubor se podílel na projektu Tance z Čech, Moravy a Slezska, vydal zpěvník „Hraje a zpívá Ondřejnica“. Muzika a zpěváci spolupracují s Čs. rozhlasem v Ostravě, kde v hudební režii Jana Rokyty vznikly zvukové nosiče Už zmy se dosť nazpivali, Moje Lašsko, Lašské Vánoce a Proskovice je dědina (Ondřejnica v písních Františka Lýska). V ostravském studiu Čs. televize byla natočena jedna z posledních televizních Voniček z domova „o Ondřejnici“.

Vystoupení souboru doprovází cimbálová muzika Ondřejnica s primášem Kamilem Šperlínem, vedoucí taneční skupiny je Yvona Voráčová, pěveckým pedaogem Marie Matějová, uměleckou vedoucí souboru je od jeho založení Eliška Krejčíčková.